Jsou situace a seznámení, které nevymyslíš. Vlastní příběh od Petry

Životní cesty nám někdy přichystají různé menší cestičky, po kterých bychom měli kráčet. Říkejme tomu osud nebo náhoda či štěstí, ale bez nich by byl život marný.

Krásné modré oči

Kamarádka slavila narozeniny, a protože se jednalo o kulatiny, tak sezvala mnoho svých kamarádů. Nicméně místo oslavy byla tenkrát jejich zahrada a venkovní party. Samozřejmě nechybělo občerstvení, táborák a hra na kytaru. Vzájemně se moc neznali, ale tak každá party má své kouzlo a lidé se na ní seznamují.

Tenkrát se mě moc ani nechtělo seznamovat, asi nějaký ne dost vydařený den to byl. Sedla jsem si k ohni a dívala do ohnivých plamenů.

Bylo mi tak dobře

Až mě ze zasněného pohledu do poskakujících plamínků probral celkem milý hlas. Patřil mladému klučinovi, který tu hrál na kytaru. Ani se nedivím, že měl tolik ctitelek. Měl totiž nádherné modré oči.

„Ahoj, nechceš zahrát nějakou písničku?“

„Ahoj nooo, nenapadlo mě, že tu hraješ na přání.“

„Tak myslel jsem, že ti udělám radost, když tu sedíš tak sama a smutně koukáš do ohně.“

„Jen tak přemýšlím. Ale víš co, mám ráda Nohavicu, můžeš mi zahrát Divoký koně?“

„No jasně, to je i můj oblíbený zpěvák“.

Usmála jsem se a svůj pohled přemístila na toho fešáka s modrýma očima. Asi jsem v tu chvíli měla kolem sebe hodně sokyň, ale co. Hrál a já poslouchala, pak jsme spolu zpívali skoro až do rána. Byl to moc krásný večer a noc plná hvězd nám byla svědkem při prvním políbení.

Za pár dnů následovalo první rande nebo druhé? No tentokrát beze svědků a bylo to moc fajn.

Tento životní příběh ještě neskončil, má pokračování již několik desítek let a stále se milujeme. Dokonce i dnes mi rád zahraje na kytaru a to nejen Divoký koně.

Jak proběhly zásnuby si přečtěte zde. Petra