Nejkrásnější chvíle v životě jsou určitým rozcestím, které nás na životní cestě posouvá dál.
Mezi ně rozhodně patří žádost o ruku. Přirozeně to bude událost radostná, pokud se na ni odpoví „ANO“. Navíc na tyto chvíle se nikdy nezapomíná, i když od nich uběhlo již pár desítek let.
Některé žádosti o ruku jsou celkem zábavné a rozhodně tomu nebylo ani u nás. V té době jsme spolu žili jako druh a družka. Kolem nás se motaly již 3 děti. Nicméně můj partner vyrůstal v rodině, kde se na svatbu moc nehrálo, a tak ani on se nijak od svazku manželského nehrnul.
Copak může nějaký papír změnit vztah, který mezi sebou máte?
Je pravdou, že jsme si vždycky rozuměli a vzájemně se podporovali, tak ani já nijak na svatbu netlačila. Ačkoliv, každá žena touží po svatebních šatech, krásných střevíčkách a prstýnku, který se jí bude třpytit na ruce.
Až jednou večer, kdy jsem dala děti spát, zaznělo klepání na okno. Trochu ve mně zatrnulo, no aby ne, byla jsem sama doma a venku už byla pořádná tma. Klepání neustávalo, tak jsem si vzala koště do ruky – no co kdyby náhodou, že? A osmělila se jít k oknu. No tak tohle bych nečekala. Můj milovaný slavil s kamarádem nějakou významnou událost a domů se vracel oknem. No nebojte se, bydleli jsme v přízemí a pod námi byla pavlač.
Otevřela jsem okno a ještě než jsem otevřela pusu, abych pronesla nějakou svoji důležitou řeč, tak mi přistál v ruce květináč s muškátem. A následoval nesmělý dotaz, zdali bych si ho náhodou nechtěla vzít. No nezmohla jsme se na slovo, takže se ani souhlasu nedočkal. Což mu rozhodně nevadilo, protože se snažil zdolat překážku, jak se dostat domů. K mému údivu se dostal na pohovku a usnul.
Musela jsem se smát a samozřejmě jsem to brala spíše jako žert. Jenomže druhý den jsem dostala stejný dotaz tentokrát s omluvou a zásnubním prstýnkem. No co na to říct? Jasně, že ano. Po tolika letech, kdy jsem už ani nedoufala.
Dnes jsme spolu již 35 let a pořád si tuto žádost o ruku vybavuji, jakoby to bylo včera a samozřejmě vždycky se tomu společně zasmějeme. Petra
