Stovky rodinných příslušníků, hlasitá hudba, barevná saree a jídlo všech chutí po tři dny. Pozvánku na indickou svatbu jsme dostali ještě dřív, než se ženich s nevěstou vůbec poznali. Jaké dodržují tradice a proč je rodina v Indii na prvním místě? Protančili jsme se až k jejich první novomanželské ,,ehm ehm´´, snídani. Líbat se v Indii na veřejnosti, se totiž nesmí.
V Indii se nesezdané páry příliš netolerují, a tak je mezi muži a ženami dlouho nic a potom svatba. Pro České muže, distancující se od závazků, nepředstavitelné. Pro mladé Indy zvyk a tradice. Co se týká načasování, klape to v Indii dokonale – nejprve vystudovat, najít si dobrou práci, oženit se, založit rodinu – a to i těm, kteří za celý život o dívku ani nezavadili. Systém domluvených sňatků funguje do dnes. Rodiče synovi vyberou dívku, se kterou se přes sociální sítě propojí, a pokud si vzájemně rozumí, domluví se na společném osobním setkání. Rodina budoucí nevěsty pohostí ženicha s jeho rodinou u sebe doma, a pokud je zalíbení oboustranné, na straně rodin i partnerů, bude pravděpodobně v nejbližším prosinci svatba.
Na Štědrý den jsme přiletěli do Mumbaje a autobusem se dokodrcali do vesničky Solapur. Svou výškou a blonďatými vlasy jsem vyčnívala mezi Indkami při jakékoliv situaci, ačkoliv jsem se snažila maskovat v tradičním saree. Svatba trvala tři dny, pozváno bylo sedm set lidí, a protože se nacházíme ve státě Maharashtra, v rodině džinistů, nebyla na svatbě ani kapka alkoholu, či kousek masa.
Po příjezdu jsme se ubytovali v pronajatém apartmánu ženichovy rodiny. Objala jsem ho, upravila mu stříbrnou tikku na čele a pyšně jsme se začlenili k průvodu. Muži měli na hlavě turban z nového nesešitého kusu látky se svatebním motivem, zatímco ženicha jsme oděli do zlaté. Průvodem jsme protančili až k místu konání svatby, a mezitím se seznámili s příbuznými, u desáté tetičky už ani nevíme, čí jsme, ale vesele tančíme dál, tváříc se jako Indové.
Usedáme na plastové židle, a zatímco Siddhantova rodina přináší dary pro nevěstu, okukujeme sál plný barevných saree . Ode dveří se ozývají bubny a zpěv, služební s barevnými klobouky přináší nevěstu. Poté, co dolehla nosítka na zem, spustila se hudba a nevěsta, společně se sestrami, začala tančit pro ženicha, čekajícího u oltáře.
Po slavnostním obědě, který jsme jedli jak jinak, než pravou rukou, následoval kurkumový rituál, prokládán tancem a zpěvem. Kurkuma má v Indii význam nejen v kuchyni, ale souvisí i s desítkami tradic a zvyků. Ženich s nevěstou se převlékli, usedli na zem do svatostánku a každý člen rodiny, tedy už i my, jim kurkumou pomazal tváře pro štěstí. Kurkumovou větývku, kterou jim matka uvázala kolem zápěstí, přelomí po první svatební noci jako symbol manželského propojení.
První svatební večer slouží především ke sjednocení dvou rodin, a v Indii je nejlepším stmelovacím prostředkem tanec. Následovaly totiž taneční battly ženicha a nevěsty, rodičů, sestřenic, strýčků i babiček. Tančilo se několik hodin, a rodiny si vzájemně dokazovaly, jak jsou v držení rytmu dobří. Někteří si připravili tance, znázorňující seznámení nevěsty a ženicha, jejich první rande nebo společně strávený čas.
Po snídani nás čekal průvod vesnicí, aby každý jednotlivý Ind věděl, že se Siddhant a Ruchira dnes berou. Hromadným tancem pěti set lidí jsme zastavili dopravu, a zatímco ženich s nevěstou pozorovali slávu na jejich počest z výše koňského sedla, učili jsme se orientálním pohybům.
Samotný obřad netrval o nic déle, než u nás. Hinduistický kněz odříkal mantry v rodném jazyce, babička zazpívala píseň o lásce a štěstí a stovky lidí stály frontu na gratulaci novomanželům Mehta. Dary nepředává jen ženich nevěstě, ale také ženich s nevěstou předávají dary významným hostům, a hosté samozřejmě předávají dary novomanželům.
Po samotném obřadu nastane chvíle smutku, utichne hudba, přestane se tančit, a rodina nevěsty oficiálně předává dceru novému ,,majiteli.´´ Ihned po svatbě se totiž Ruchira stěhuje do domu svého muže. Svatba nespojuje pouze dva lidi, spojuje dvě rodiny v jednu.
